peregrine • adventures

Stezka v oblacích / SKY WALK na Dolní Moravě (2016)

8. srpna 2016 v 0:42 | eLLen May
Jak to tak bývá neplánové akce bývají tím nejlepším zážitkem. A tak, když mi sobotního rána zavolala kamarádka, že si uděláme #roadtrip na Dolní Moravu, nadšeně jsem souhlasila, koukla na radar a zabalila si batoh. Vyrazily jsem krátce po poledni s malou zastávkou na kafe "U Lišky Bystroušky" v Lošticích, protože řidička měla kofeinový záchvat . Pomocí přístroje GPS (Gde Proboha Su) jsme pak zdárně dorazily až na místo.

Bez větších potíží zaparkujeme u areálu s bobovou dráhou
- poblíž chaty U Slona... dál už se vydáváme po svých.

» Od chaty Marcelka jsme se po sjezdovce Kamila (žlutá turistická značka) vydaly k vrcholu na Stezku v oblacích. Po pravé straně jsme se pak napojily na modrou turistickou značku. Modrá turistická trasa tam vede podél Single trailu, kde mají pěší vstup zakázán. I přes všudypřítomné turistické značení se našli "turisté vyššího věku", kteří nejspíš ještě neuměli číst. Toho kluka co letěl přes řídítka svého kola nejméně několik metrů mi bylo vážně hodně líto.

S holkama jsme si výšlap řádně užily. Kolena mi vybrují ještě teď. Byl čas i na pár památečních fotek. Místy jsem však měla pocit, že docela nezapadáme (tedy fotíme málo) a to hlavně, když jsem viděla všechny ty zběsilé turistky se selfie-tyčkou co se vyfotily snad s každou deskou rozhledny.

Nahoře bylo trochu větrno, ale i tak nám počasí docela přálo.

Kouzla hor aneb moje cesty TYROLSKEM (2015)

14. září 2015 v 19:52 | eLLen May
Hory. Lesy. Příroda. Čistý vzduch a vítr ve vlasech. To je pro moje toulavé boty to pravé. A mohu říct, že letos jsem se o prázdninách opravdu vyřádila. Nevím kde se to poslední roky ve mě všechno bere. Řekla bych, že jsem jinak prachobyčejnej lenoch, ale jak příjde na odvozeniny slova chodit.. je mi jedno jak daleko nebo vysoko,.. prostě jdu. Každá možnost vidět dál, vyšplhat výš, sáhnout si na svůj limit a překonat ho, to mi vlejvá novej elán do života!
~
A letošní týdení výletování po Alpách? S bandou tří nejlepších přátel a nádherným počasím to byl jeden z nejlepších výletů vůbec. Po všech těch letošních patáliích mi dovolená bez řešení dramat opravdu bodla. Po celodenních výšlapech jsem pokaždé spadla do postele jako vysmátej pytel brambor. Za 7 dní jsme toho stihly opravdu dost. První den jsme začali zlehka, páč promenádovat se pak v zablácenejch pohorách po areálu muzea Kristallwelten - Swarowski ve Wattensu by pravděpodobně nebylo moudré. Pak tu bylo putování úžasnou stezkou kolem vodopádů Wolfsklamm blízko Stansu na Horu svatého Jiří. Tuhle vcelku nenáročnou trasu jsem si užila nejvíc ze všeho, protože skály a voda to je můj živel, nezapomenula jsem si posavit ani mohylku a doufám, že tam ještě stojí. Pak tu byla návštěva velkého vodopádu, sjezd bobové dráhy, procházka kolem Achensee, prohlídka Telfsu, Mojmasova užasná kuchyně a prohlídka zámku Tratzberg. (Mimochodem, když narazíte na značku zákaz vjezdu - rekonstrukce silnice, je to z dobrého důvodu. Né, aby vás napadlo testovat novej asfalt v sandálech. To by se vám pak mohlo stát, že po cestě potkáte parniválec a pak půjdete 4 km promáčenejma pastvinama mezi kravkama. Vlastní zkušenost.) Pak tu byl výstup na Gletscher (ledovec) v Söldenu což je, asi 3 450 m vysoko, dokonce jsem si i zabobovala na igelitce a to čistě z toho důvodu, abych mohla machrovat na fejsbůku, jelikož doma v ČR všichni padali vedrem na hubu. Upřímně? Tu mokrou prdel cítím ještě dneska. Jeden den jsme věnovali památkám a absolovovali jsme cestu za hranice s Německem kde jsme navštívily komplexy zámků: Neuschwanstein (jo, to je ten co byl předlohou pro Walta Disneyho) a Hohenschwangau (ten mi přišel mnohem zajímavější). Poslední zastávka na trase domů byla pod mostem Europabrücke, který spojuje Rakousko s Italií. A důvod? Najdete tam jeden z největších bungee-jumpových skoků na světě a pokud se nepletu tak ten největší v Evropě, celkem 192 m. Přiznám se, už si šetřím (viz. předchozí článek této rubriky).
Závěrem musím jen dodat, že ti lidé v horských městečkách byli všichni moc příjemní, srdeční a to i v případě, že moje Němčina stojí rozhodně za prd. Fascinují mě jejich neustále otevřené kostely, upřímný úsměv, čisté krávy a zdravící děti. Hallo!




 
 

Reklama

"Ti, kteří nevěří v kouzla, je nikdy neuvidí." - Roald Dahl