Moje nikdykde

11. května 2016 v 18:40 | eLLen May |  letters to..
Někdo mi kdysi řekl, že pohled do ohně vyhledávají především sebevrazi.. no a pak jsem tu já! Trochu tápající. Když, člověk dojde na konec nějaké cesty měl by se otočit zhodnotit to dobrý, zapomenout to špatný a jít dál. Jenže jak se pozná, že už jste na konci..?

Beru-li v úvahu poslední měsíce bylo to jako stezka odvahy s bobříkem sebezapření, když jako děti sníme o tom jaké je to být dospělý a malujeme si svět na bledě modro a obvykle nám nedochází, že teprve chybami se člověk učí. Hlad je nejlepší kuchař. Práce nešlechtí, ale z oceluje nervy. Přátelství padají jak hrušky v srpnu. V týdnu vnímáte pouze tři dny, zbytek se slije v jeden, pátek je den vysvobození, sobota je na vzpamatování a v neděli se pro změnu vzpamatováváte z šoku, že dalším dnem je pondělí.


A tak přichází svět o básníky. Samota úchvatně zoceluje nervy a kultivuje sebelásku. Tedy do té chvíle než zjistíte, že stojíte před zamčeným bytem a vaše klíče jsou v 20 km vzdáleném městě. Taky konečně disponujete ničím (a hlavně nikým) nerušeným prostorem, abyste své nedoceněné kreativní myšlení mohli plně soustředit na svůj první knižní bestseller podle ktrerého HBO jistojistě natočí seriál. To je můj eufemismus pro osamělé podvečery, kdy s úšklebkem nadějného badatele kouřím jedno cigáro za druhým, zírám do zdi a tajně doufám, že sedmdesátileté sousedce zase dojdou vejce, aby se stavila na kus teplého lidského slova. Nevím, možná na mě jenom leze jaro..

Od posledního zapisku se toho moc nestalo, mám mnoho povinností a tak raději maluju, když bych měla pracovat. Práce neuteče a jsem si naprosto jistá, že ji za mě nikdo jiný neudělá. Při malování ztrácí svět svůj časoprostor, úplně jsem zapomněla jaký je to pocit do něčeho se ponořit a nechat všechno okolo být. A možná jsem se jenom příliš zažrala do knihy: Velké kouzlo (od autorky JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT) - Elizabeth Gilbertové. Když maluji pociťuji velké kouzlo, objevím svůj vnitřní poklad a najednou se pádem do králičí nory ocitám v jiném světě. Tyhle "zaručené" návody na žití života na mě mají nebezpečný vliv. Možná bych měla přestat chodit k Dobrovskému. Možná ani ten 22. mezinárodní knižní veletrh SVĚT KNIHY PRAHA 2016 není dobrý nápad..

That's what I do.
I drink and I know things.
 


Komentáře

1 Muchomůrka Muchomůrka | Web | 11. května 2016 v 19:55 | Reagovat

Miluji hledění do ohně :D Klidně tím trávím i hodiny :D A k sebevraždě to u mě rozhodně nevypadá :D Jinak, děkuji za komentář :D (Jo a když tak koukám na ten GC logo... kdybys měla CWG, ráda vyměním! :D)

2 eLLen May eLLen May | E-mail | Web | 11. května 2016 v 21:17 | Reagovat

[1]: To jsou moje myšlenkové pochody zrovna hledím do ohniště na zahradě... a nějak mi nedošlo,že jsem nevysvětlila proč se zmiňuji o ohni... ???  :D
- Nemáš vůbec zač, tvůj blog se mi moc libí ;-)
- CWG nevedu :-( zatím ... GC dělám teprve rok a pár měsíců, moc mě to baví. Jsem trochu dobrodruh takže si tím zpestřuji cestování a výlety. :-) Teprve nedávno jsem začala řešit založení vlastní krabice...a je to na dobré cestě.

3 sarushef sarushef | Web | 3. června 2016 v 12:25 | Reagovat

Můj týden obvykle vypadá podobně, hehe.

4 Nebulis Nebulis | Web | 10. července 2016 v 0:55 | Reagovat

Miluji oheň, déšť, lidi, samotu, řvavu i ticho. Ale na sebevraždu bych neměla, jsem zbabělá a ve skrytu duše vlastně chci moc a moc žít :)
Týdny jsou stejné, občas se zlomí v podobě svátků :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Ti, kteří nevěří v kouzla, je nikdy neuvidí." - Roald Dahl