Možná je lepší, když si řekneš tak ať.

1. března 2015 v 22:15 | eLLen May |  letters to..
Koukám na datum ..a hele začal nový měsíc, tak nějak přemýšlím co dál, ptám se co mi poslední vývoj věcí minulých přinesl a jestli se z něj někdy dokážu plně poučit. Co bylo na pokraji zhroucení se zkrátka nevyhnutelně zhroutilo. Přiznávám, že moje hlava je najednou lehčí, je to jako by vám někdo odhrnul závěs a otevřel okno dokořán. Všichni mi vysvětlují co se stalo a jak je lepší, že se to stalo posléze nezapomenou dodat, že se musím starat o to abych se dostala do školy, abych mohla dál pracovat. Pak je tady můj otec, ustaraný a věčně nespokojený otec, který má vždycky ve všem pravdu a na moje problémy jakoby měl vyvinutý šestý smysl. Čímž pádem nedojde nikdy k tomu, aby u mě nezafungovalo svědomí. My si ho děláme navzájem, jedem v druhém vydíme úplně všechno co ti ostatní vidět nedokážou, protože je zkrátka nikdy nepustíme blíž.

Do naší domácnosti právě teď přišlo černé období a každý se s tím pereme jak to jen jde. Já jsem si teď přestála težkej rozchod po dvouletém vztahu, do dvou dnů po tom jsem málem přišla o práci, k tomu potřebuju dodělat školu v klidu. No a táta má starosti v práci k tomu přicházejí zbytečné vendety ze všech stran, protože závist je strašná věc a já jeho prvorozený potomek topící se v moři svých vlastních problémů. To všechno on chce vyřešit a já to řešit chci po svém a to ho zlobí a tak se zlobí na mě a na všechno kolem. Do toho máma, brácha a zbytek nší famílie současné i budoucí.


Snažím se zachovat klidnou hlavu, ale lhala bych kdybych řekla, že jsme klidná. Ráno se často budím s tím, že to byl jenom sen, pak se podívám vedle a nikdo tam není a všude je hrozné ticho. Pak jdu do práce a uvědomuju si, že už jsem to tam dávno přestala mít ráda, pak se podívám na výpis z účtu a jsem hrozně vděčná, že nemusím sedět na ÚP. Přijedu domů a je tam ticho... než přijede máma, která se mě snaží vlídně plácat po zádech a já nevím jestli to chci, protože to stejně nepomáhá. Pak přijede táta a strhne se hádka, štěkáme po sobě výčitky a řešení,... nakonec to vzdám a hledím u sebe na zeď dlouho do noci. V pátek a sobotu lítám z baru do hospody, abych se fur nebabrala v lítosti nad tím vším. Což mi nakonec poskytne alibi na neděli, protože pokud se snažím krotit žaludek a hlavu mám jak pátrací balón nepřichází v úvahu přemýšlet nad něčím jiným. Stejně nakonec vyčítavě hledím na telefon jestli zazvoní a pokud zazvoní, co vlastně chci říct? Zlobím se! Pak na koho? Na Bublinu? Na tátu? Na sebe? Koho potrestám? Za co?

Včera jsem byla s kamarádama v jedné hospodě kam často pořádáme nájezdy. Jája přijel z Rakouska kde teď žije a pracuje tak bylo hodně veselo. Bylo nás tam jedenáct takže jsme přirazili pár stolů, koukala jsem po těch lidech kolem a snažila si z nich vzít příklad pro sebe, kolik jsme si toho prožili a přesto jsme pořád parta hic a nikde nic. Ani dálka, ani rozchody, ani vlastní hlouposti nás nerozeštvali a to už přece něco musí znamenat, ne? Jenom ve dvou případech mé dosavadních existence jsem si dokázala říct, že je na čase jít prostě dál. Jinak řečeno:" I pád na držku je pohyb dopředu, hold starosti a povinnosti nejsou nikdy ukončeny. Peklo nemá zavíračku!"

Možná je lepší, když si řekneš tak ať.
Možná je lepší, když se smíříš, že to tak je.
Možná mi řekneš "Chci tě, takže to zkrať!"
Možná to řekneš, až se vrátíš do noci kouzel.
Jed vráží oheň do tvejch žil.

Vždycky na závěr přidávám nějakou písničku. Já zkrátka moc dobře nenumím mluvit o tom co se ve mě děje, popisovat svoje pocity ani se moc nesvěřuju lidem kolem, nedokážu to totiž popsat. Když píšu je to jinačí, snadnější a s hudbou je to ještě jednoduší. Pavla Kapitánová a Aleš Brichta, Noc kouzel (cover Alice Cooper)
 


Komentáře

1 Elis Elis | Web | 5. března 2015 v 7:40 | Reagovat

Moc krásný článek, ty pocity jsou mi docela blízké, myslí, že to tak vnímá více lidí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Ti, kteří nevěří v kouzla, je nikdy neuvidí." - Roald Dahl