Popelka lhala!

11. února 2015 v 16:37 | eLLen May |  letters to..
Je to bezmála už šest let co jsem si přísahala, že si do života nepřivedu jen tak někoho, někoho kdo mi zase zlomí srdce. Trvalo mi velmi dlouhou dobu než se mi podařilo pořádně vyhrabat z prvního vážnějšího citu. Nutno podoknout, že na vztah tehdy sice nedošlo, ale první láska je síla a první zklamání v lásce je ještě mnohem horší. Během těch šesti let to bylo nahoru a dolů a až ten poslední rok jsem se začala cítit v bezpečí mého vlastního světa záhad a dobrodružství.

Jak to tak bývá, když se člověk cítí v bezpečí přestane být ostražitý a většinou se stane něco co nečekal. A tak jsem se znovu zamilovala. Vsadila jsem všechno na jednu nejistou kartu, ale v pokru nejsem moc dobrá takže jsem prohrála to nejcenější. Čas. Stala jsem se člověkem, kterým bych ještě před těma dvěm lety v žádném případě nechtěla být. Totiž tajemství vedou k lžím, lži k nedůvěře, nedůvěra k strachu, strach znovu k nedůvěře a pak už stačí jen přikládat na oheň. Nakonec zhoří všechno co máš.

Love can be as cold as grave. A one-way ticket to endless sorrow. An empire of gentle hate. Today without tomorrow. If you want to save her. First you have to save yourself. If you want to free her from the hurt. Don't do it with your pain. If you want to see her smile again. Don't show her you're afraid. Because your circle of fear is the same. It's the circle of regret. The circle of hate. The circle of death. Your circle of fear is the same.

Poslouchám písničky, které jsem neposlouchala snad od prváku střední školy, potřebuju přeřvat myšlenky. Právě v takovou chvíly si přeju, abych ve své hlavě měla vygumováno. Člověk, asi někdy musí být úplně sám, aby všechno pochopil. Smutek, hysterie, vztek, sebeobviňování znovu vztek ..hlad a pořád dokola, tak se mi to neustále střídá. Čas se hrozně vleče, dvě minuty jsou jako dvě hodiny. Jak se dá začít znovu, jak se dá zapomenout, jak se dá restartovat systém?


Všechno přišlo tak rychle, že tomu odmítám uvěřit. Jedna moje část doufá ta druhá se snaží pobrat co se právě děje. A nejvíc mě děsí fakt, že to vlastně nebyl rozchod, byl a je to nátlak, je to kout a klec. Cítím smutek a samotu. Na některé otázky, ale prostě neexistuje odpověď, která by mě uspokojila. Právě teď zase sedím v pokoji a čmárám si po zdech. Vždycky jsem byla melancholická a introvertní. Po pravdě? Čas od času se chovám iracionálně, ale právě tenhle pro někoho nepochopitelný způsob chování mi pomohl překonat překážky a jít dál. Jako puberťák jsem milovala hudbu a miluju ji do teď je to moje milenka, psycholog je to můj způsob jak mluvit se světem, to co jsem slovy nikdy neuměla říct dokázalo pár tónů v krátkém okamžiku. A jestli existuje taková píseň, která takto platí do dnes tak se je to Circle of Fear od HIM. Přísáhám, že podle ní tluče moje srdce a spínají neurony v mozku.

 


Komentáře

1 Elis Elis | Web | 19. února 2015 v 15:29 | Reagovat

Restartovat život a začít od začátku nejde, jde se jen poučit a i zklamání brát pozitivně... takový je život a takové jsou vztahy mezi lidmi, od začátku světa a přesto lidé nerezignovali na lásku... může se stát že, to nevyjde a to jen znamená, že to nebyl ještě ten pravý a ten teprve na tebe někde čeká... vždy když něco končí, něco nového začíná, nesmíš se bát zklamání a ze strachu se připravit o lásku, už si ztratila šest let života, už neztrácej další čas, život je krátký a je škoda každého dne bez lásky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Ti, kteří nevěří v kouzla, je nikdy neuvidí." - Roald Dahl